Ciao:)))
 
Jsme tu s Gabrielou naposledy v tomto roce a s nebeskou sněhovou nadílkou se taky pustíme do stylingu na horách, ale nebudeme jenom vážné. :)))
 
Gabča je tváří kouzelných Priessnitzových lázní Jeseník a díky ní máme úžasnou možnost zažít nejen andělský klid, kouzelnou atmosféru a neuvěřitelně léčivý vzduch tohoto zdánlivě obyčejného místa.
Lidé jsou tu neměstsky odění, nedodržují žádná stylingová pravidla, neznají žádná pravidla kombinace, takříkajíc oblékají to, co jim přijde pod ruku, co zahřeje a vydrží nějaký ten pátek:)))
Jestliže si srovnám tuto destinaci se všemi, které mé oko zahlédlo ať v Česku či v zahraničí, vidím podststný rozdíl. Ve všech ostatních se lidé předhání i v lyžařském a vycházkovém outfitu-značkami se to v záři čerstvě napadaného sněhu jen hemží, vše je dokonale sladěno i s čepičkou posetou třpytkami a bambulkou z bůh ví jaké kožešinky, nemluvě o lyžařské výbavě navzdory našemu lyžařskému umění.
Nic nenamítám, sama módu miluji, avšak jsme opět u diskutovaného dilema, kdy nám jde o to vypadat dobře a užít si vlastní blahobyt a kdy nám jde jen o správné sociální zařazení bez ohledu na skutečnost a podstatu, proč jsme na hory vlastně přijeli.
Důležité je vždy vědět kým jsme a že jsme. Tady a teď!!! Nezapomeňme, že můžeme i bobovat, sáňkovat, bruslit, válet se ve sněhu společně s našemu ratolestmi, ale hlavně se radovat a pak nám může i vyletět ze skutečné zimy nudle z nosu a je jedno, jestli jsme ve značkovém nebo účelovém oděvu.
Já osobně za poslední dobu dávám přednost obyčejným, ale častým zážitkům, tudíž díky Gábi za naše Jeseníky!!!
Jedna rada za všechny, ať jste nebo nejste módní guru-nezapomeňte si ze sebe občas udělat legraci!!!!
 
Krásný rok 2015 a bavte se životem :)))) !!!!
 
 
 
S rokem 2014 na který ani jedna jistě nezapomeneme, jsme se rozloučily v lázních :) Mám to tam moc ráda. Jako malá holka jsem tam jezdila. Dokonce jsme v létě s Leni vzpomínaly...že jsme spolu byly přesně před 20lety (bylo nám 16) na chatě Barborce pod Pradědem...a nasmály jsme se moc...protože naše retro Barborka se vůbec nezměnila. Všechno tam vypadalo tak jak když nám bylo ještě náct...Bohužel krátce na to vyhořela. Asi bude mít už i Barborka nový design...a tak mě napadá, že i člověk musí občas vyhořet, aby se znovu zrodil...nadechnul...zrekonstruoval sebe i svoji duši. Dvacet let je myslím idealní čas na zastavení se. Mnohdy nás pozastaví okolnosti, které nás potkají na naší cestě. Je zapotřebí se nehroutit a dívat se na život  s mírným optimismem...ikdyž je nám právě třeba do pláče. Já se takto rekonstruovala v roce 2013 a doslova jsem se jím proplakala. Nastal ale zlom v mém životě. Rok 2014-když se za ním ohližím, byl jedním z nejhezčích v mým žití. Syn Kristian začal chodit do školy, která ho nesmírně baví a inspiruje...já se opět vrátila na TV Nova, která mi nabídla spolupráci a kde jsem začínala pred 16lety...A taky jsem se dostala do svýho srdce...Nebudu popisovat jakým způsobem. Popsat se to myslím ani nedá...
 
Přeji Vam všem to stejné. Abyste v roce 2015 uklidnili svoje duše...to Vám ze srdce přeje Gabriela